Se smutkem si často spojujeme tlumené tóny. Barva však nemusí bolest popírat ani rozloučení měnit v něco veselého. Může pouze vrátit do prostoru prvek, který k člověku patřil: odstín jeho šatů, květiny ze zahrady nebo vzor kraje, odkud pocházel.
Barva má být osobní, ne povinně symbolická
Obecné výklady barev mohou být zajímavé, ale při rozloučení nejsou rozhodující. Modrá nemusí pro každého znamenat klid a žlutá nemusí automaticky vyjadřovat radost. Důležitější je, jakou vzpomínku v rodině skutečně otevírají.
Dobrou inspirací bývají fotografie domova, oblíbené oblečení, obraz na stěně nebo barvy zahrady. Z nich lze sestavit paletu, která působí přirozeně a zároveň ladí s květinami i podobou obřadní síně.
Jemnost nevylučuje výraz
Někdo si přeje pouze tón v tónu a drobnou kresbu. Jinému patří sytá červeň, modrotisk nebo sluneční žlutá. Obojí může být důstojné. Rozhoduje míra, kompozice a soulad s osobností člověka, nikoli samotná intenzita odstínu.
Barva nemusí smutek zmenšovat. Může mu dát konkrétní jméno, místo a vzpomínku.
Tradiční vzor může spojit několik generací
Ornament, výšivka nebo modrotisk nejsou jen dekorací. Pro rodinu mohou nést vzpomínku na domov, kroj, svátky i práci rukou. Při převodu na rakev je dobré vzor zjednodušit a přizpůsobit tvaru, aby neztratil rytmus a nepůsobil jako mechanicky přenesený potisk.
Rozhodnutí může být velmi malé
Pokud je představa barevné rakve příliš výrazná, lze začít jemným detailem: jednou větví, linií, ptáčkem nebo pruhem oblíbené barvy. Osobní podoba rozloučení není soutěž v originalitě. Má rodině pomoci poznat, že se loučí právě se svým blízkým.