V těžké chvíli může otázka na motiv působit příliš široce. Pomáhá rozdělit ji do několika malých kroků. Cílem není shrnout celý život na jednu plochu. Cílem je najít obraz, který jej připomene pravdivě a srozumitelně.
1. Začněte tím, co se opakuje ve vzpomínkách
Každý z blízkých může říct jednu větu: kde byl člověk nejraději, jakou barvu často nosil, co pěstoval, kam se vracel nebo jaký předmět měl stále u sebe. Odpovědi si napište bez hodnocení. Motiv, který se objeví vícekrát, bývá dobrým výchozím bodem.
2. Vyberte jeden hlavní obraz
Hlavním obrazem může být strom, louka, pták, horská silueta nebo květina. Další vzpomínky mohou zůstat v detailech. Když jsou všechny symboly stejně výrazné, výsledek může působit roztříštěně. Jedna jasná dominanta naopak dovolí ostatním prvkům tiše ji doplnit.
3. Barvy vybírejte podle člověka, ne podle zvyku
Barva nemusí být křiklavá, aby byla osobní. Někdo patří k hluboké modři, jiný k jemné šalvěji, vínové nebo teplé žluté. Pomoci může oblíbený svetr, pokoj, obraz nebo zahrada. Barevná paleta se pak dá přizpůsobit tak, aby působila důstojně a zároveň zůstala pravdivá.
Nejlepší podklad pro návrh není dlouhý seznam symbolů, ale několik konkrétních vět o člověku.
4. Přineste fotografie jako inspiraci, ne jako předlohu ke kopírování
Rodinná fotografie může ukázat skutečný odstín květiny, podobu chalupy nebo oblíbenou krajinu. Výtvarný návrh z ní vybere to podstatné a přizpůsobí kompozici tvaru rakve. Před samotným malováním je důležité odsouhlasit rozložení motivu, barevnost i míru detailu.
5. Nechte prostor i pro ticho
Prázdná plocha není nevyužité místo. Dává hlavnímu motivu klid a umožňuje, aby celek působil lehce. Pokud si rodina není jistá, je bezpečnější začít jednoduchou kompozicí a přidávat jen to, co má jasný význam.