Osobní malba nevzniká výběrem obrázku z katalogu. Začíná rozhovorem o člověku: kam se rád vracel, co pěstoval, jaké barvy nosil, co jej těšilo a co si s ním rodina spojuje. Z těchto drobných odpovědí se postupně skládá výtvarné zadání.
Nejdříve naslouchání, potom skica
Rodina může přinést fotografie, oblíbený předmět nebo několik slov. Není třeba vyprávět celý životopis. Pro návrh bývají cennější konkrétní detaily: rozkvetlá větev za oknem, modrá košile, chalupa u lesa nebo pták, kterého člověk každé ráno pozoroval.
Autorka z těchto podnětů vybere hlavní motiv, barevnou paletu a rytmus kompozice. Skica pomáhá ověřit, zda je výjev čitelný a zda nepůsobí přeplněně. Rodina má před malováním prostor potvrdit směr a upozornit na detail, který je pro ni podstatný.
Tvar rakve je součástí obrazu
Rakev není ploché plátno. Má víko, zkosené stěny, hrany a kovové či dřevěné prvky. Motiv proto musí fungovat z několika pohledů. Větev může přecházet přes víko na bok, krajina se může otevřít v podélném směru a drobný symbol může zůstat blízko čela.
Dobrá malba rakvi nepřekrývá její tvar. Pracuje s ním a vede pohled přirozeně po celém díle.
Ruční práce potřebuje svůj čas
Po odsouhlasení návrhu následuje příprava povrchu, jednotlivé vrstvy malby a závěrečná ochrana. Každá vrstva musí mít čas zaschnout. U malby na přání je proto důležité co nejdříve znát termín, typ rakve a provozní požadavky pohřební služby.
Když je času málo, může být bezpečnější zvolit hotový originál skladem nebo jednodušší osobní doplnění. Smyslem není vytvořit co nejvíce detailů, ale připravit důstojný celek, který lze v daných podmínkách kvalitně dokončit.
Hotové dílo patří příběhu rodiny
Před předáním se kontroluje barevnost, návaznost motivu a celkový stav. Fotografie hotové rakve může rodině zůstat jako záznam společně pojmenované vzpomínky. Vzniká tak originál, jehož hodnota nespočívá jen v malbě, ale v příběhu, který nese.