Plus 7 dní: Truhla jako umělecké dílo

Slovenský týdeník Plus 7 dní zveřejnil 8. března 2026 reportáž Lívie Černické s názvem Truhla ako umelecké dielo: Výtvarníčka z Brna rozlúčke dodáva farbu a nový príbeh. Autorka se v ní vydává přímo do brněnského ateliéru Mirky Kosečkové a sleduje proměnu obyčejného dřevěného povrchu v originální dílo, které může vyprávět o konkrétním člověku.

Jiná barva posledního rozloučení

Reportáž začíná u zkušenosti, kterou zná mnoho rodin: při zařizování pohřbu je potřeba v krátkém čase zvládnout řadu praktických rozhodnutí. Nabídka rakví se přitom často liší tvarem a provedením, ale barevně zůstává velmi střídmá. V ateliéru Malované rakve se tento pohled mění. Smutek se neskrývá, vedle něj však dostává prostor také připomínka života.

Plus 7 dní popisuje motivy květin, holubic, ptáků, hor i folklorních ornamentů. Nejde o dekoraci vybranou náhodně. Každý motiv může odkazovat k povaze člověka, jeho zálibám, krajině, kterou měl rád, nebo ke vzpomínce, kterou s ním rodina sdílí.

Originál pro jeden život

V článku zaznívá důležitá myšlenka: stejně jako je jedinečný každý člověk, může být jedinečná také podoba jeho posledního rozloučení. Někomu jsou blízké magnólie nebo růže, jinému les, hory či výrazný hudební motiv. Ruční malba dovoluje propojit tyto prvky do jednoho klidného a srozumitelného výtvarného příběhu.

Stejný princip se může přenést také na urnu. Reportáž připomíná dřevěnou urnu s koněm na rozkvetlé louce, vytvořenou pro ženu, která koně milovala. Pohled na konkrétní obraz pak nevede jen k myšlence na odchod, ale především ke vzpomínce na to, co člověku přinášelo radost.

Když se zapojí rodina

Samostatnou část reportáže tvoří možnost zapojit do tvorby pozůstalé. Na rakev mohou přidat krátký vzkaz, kresbu nebo otisk ruky. Takový krok musí být vždy dobrovolný a citlivý, pro někoho se však může stát tichým rituálem loučení — chvílí, kdy lze beze spěchu vyjádřit to, pro co se těžko hledají slova.

Mirka v rozhovoru vysvětluje, že barevná a osobní podoba rakve může pomoci také mladším členům rodiny přiblížit se k rozloučení s menším strachem. Barva bolest neodstraňuje, může ale vytvořit laskavější prostor pro blízkost, vzpomínku a poděkování.

Téma, které otevírá rozhovor

Ne každý vnímá malovanou rakev stejně. Reportáž zachycuje nadšení i konzervativnější reakce. Právě tato různorodost ukazuje, proč má smysl o podobě posledního rozloučení mluvit včas. Neexistuje jedno správné řešení pro všechny; důležité je, aby zvolená podoba byla v souladu s člověkem a jeho blízkými.

Děkujeme redakci Plus 7 dní, že navštívila ateliér a představila téma bez senzace — jako spojení výtvarného řemesla, osobního příběhu a péče o rodinu v citlivém okamžiku.