Nejdřív člověk. Teprve potom rozloučení.
Představte si člověka, kterého jste měli rádi. Vybavíte si jeho smích, větu, kterou říkal pořád dokola, místo, kam rád jezdil, nebo psa, který ho všude doprovázel. Právě takové drobnosti tvoří lidský příběh — a přesto se při posledním rozloučení často celý život smrskne na pár údajů a dvě data.
Při své práci s ručně malovanými rakvemi proto začínám vždy člověkem, ne rakví. Co měl rád? Jaký byl? Co si rodina při pohledu na určitý motiv okamžitě spojí právě s ním?
Příběh může zůstat mnohem déle než rozloučení.
Právě při přemýšlení nad tím, co všechno po člověku zůstává, jsem narazila na projekt Chybíš mi. Ručně malovaná rakev patří poslednímu rozloučení. Chybíš mi se dívá na to, co přichází potom.
Fotografie zůstávají zavřené v telefonech a albech, některé vzpomínky zná jen jediný člověk. Chybíš mi spojuje tyto střípky v digitální vzpomínku — životní příběh, fotografie, video i hlas jedné konkrétní osoby.
Od náhrobku k příběhu stačí jeden telefon.
Na hrob nebo jiné pietní místo se umístí nenápadný QR štítek — třeba z buku, kamene nebo skla. Návštěvník kód naskenuje telefonem a během chvíle se před ním otevře vzpomínková stránka. Ne jen jméno vytesané do kamene: fotografie, příběh, video i hlas.
Vzpomínka, kterou netvoří jen jeden člověk.
Vzpomínková stránka nemusí být nikdy hotová. Rodina časem doplní další fotografii, kamarád přidá pár vět nebo krátkou hlasovou zprávu — a po schválení se všechny stávají součástí jednoho příběhu, který roste spolu s rodinou i po letech.
Mezi dvěma letopočty na náhrobku se odehrál celý život. Chybíš mi dává prostor právě tomu, co bylo mezi nimi.
Dvě různé služby. Jedna společná myšlenka.
Ručně malovaná rakev a digitální vzpomínka jsou dvě samostatné služby — jedna patří okamžiku rozloučení, druhá tomu, co přichází potom. Obě ale začínají stejnou otázkou: kdo ten člověk skutečně byl?
Náhrobek přitom nemusí být jen jméno a dvě čísla. Za nimi může pokračovat příběh, který si jednou otevře dcera, za pár let vnuk — a možná i někdo, kdo už člověka osobně nepotkal.
Člověk nezůstává jen v tom, kdy se narodil a kdy odešel. Zůstává především v příbězích lidí, kteří na něj vzpomínají.
Více o projektu Chybíš mi, ukázky vzpomínek a všechny možnosti najdete na www.chybismi.eu.
Otevřít projekt Chybíš mi ↗