Rakev bývá vnímána především jako nezbytná součást pohřbu. Když se však její povrch stane plátnem, může nést stejnou pozornost jako výběr hudby, květin nebo fotografie. Nejde o to smutek překrýt. Jde o možnost dát rozloučení podobu, která je blízká člověku i jeho rodině.
Jeden motiv může otevřít celý příběh
Rozkvetlá louka může připomenout zahradu, o kterou se člověk celý život staral. Ptáček na větvi může odkazovat k ranním procházkám. Hory, řeka, modrotisk, nástroj nebo oblíbená barva mohou být přesnější než obecný ornament. Síla osobního motivu nebývá v množství detailů, ale v tom, že je pro rodinu čitelný.
Dobré zadání proto nezačíná otázkou „co namalovat“, ale „co si při vyslovení jeho nebo jejího jména vybavíme“. Někdy jsou to tři různé odpovědi. Výtvarný návrh je může spojit jednou barevností nebo hlavním obrazem a drobnými symboly.
Osobní nemusí znamenat složité. Někdy stačí jedna barva, jedna květina a jedna vzpomínka.
Rozloučení, které patří rodině
Ministerstvo pro místní rozvoj připomíná, že pohřebnictví v České republice má jasný právní a odborný rámec. Uvnitř tohoto rámce rodina rozhoduje o řadě podob obřadu ve spolupráci s pohřební službou. Vzhled rakve je proto vhodné řešit současně s termínem, typem obřadu a technickými požadavky zvoleného provozovatele.
Malovaná rakev není vhodná jen pro výrazné osobnosti. Jemná kresba, tón v tónu nebo drobný motiv mohou působit velmi tiše. Podstatné je, aby výsledné dílo nebylo cizí tomu, koho připomíná, a aby rodinu netlačilo do způsobu rozloučení, který jí není vlastní.
Obraz zůstává součástí vzpomínky
Fotografie hotového díla může později doplnit rodinné album nebo pamětní knihu. Ne jako dokument pohřbu, ale jako zachycení příběhu, který rodina společně pojmenovala. Právě v tom je rozdíl mezi dekorací a osobním dílem: dekorace vyplňuje plochu, osobní motiv nese význam.